Gyrec

FYZIKLÁNÍ 2026

Fyziklání v Praze

Co je vlastně Fyziklání? Je to největší fyzikální soutěž pro pětičlenné týmy středoškoláků v Evropě.

Náš den začal poměrně útrpným vstáváním v pět ráno, protože jsme museli být už v šest hodin na Hlavním nádraží. Cestu vlakem většina z nás prospala, případně jsme v pozdějších hodinách procvičovali příklady online. V 8:45 jsme museli dorazit na Výstaviště v Praze. Už cestou z pražského nádraží jsme si mohli všimnout skupinek studentů nejen z Česka, ale také ze Slovenska.

Jakmile jsme dorazili na výstaviště, velmi nás překvapil počet soutěžících. Soutěžilo totiž neuvěřitelných tři sta týmů z různých koutů Evropy. Někde jsme slyšeli němčinu, jinde angličtinu a občas i nějaký balkánský jazyk. Příjemným překvapením bylo také to, že když jsme v hale našli náš stůl, čekalo na něm občerstvení, pití, suvenýry, tabulky a další drobnosti.

Poté následovalo přivítání, poděkování sponzorům a vysvětlení pravidel. Kdyby někoho napadlo, že by pořadatelé nemohli uhlídat elektronická zařízení, byl by na velkém omylu. Byli připraveni na všechno – všechna naše elektronická zařízení jsme museli vložit do bezpečnostních obálek. Během vysvětlování pravidel na nás začala pomalu doléhat nervozita. U různých stolů jsme totiž viděli známé tváře z jiných soutěží a bylo nám jasné, že pokud se chceme umístit na slušných pozicích, budeme muset ze sebe vydat maximum.

Pak nás čekaly tři hodiny úmorné dřiny, přemýšlení a občas i frustrace. První zhruba hodinu jsme pracovali rychle, ale asi po desáté úloze jsme se začali zasekávat a zdržovat. Velkou část času jsme trávili hledáním vzorců v tabulkách a jejich úpravami. Někteří z nás začali trochu šílet poté, co nám třikrát vrátili jednu úlohu, přestože jsme ji pokaždé spočítali stejně.

U některých příkladů jsme se snažili přijít na řešení podle toho, jak daný jev funguje v praxi. Největší frustraci ale u některých z nás vyvolala jaderná fyzika, protože v tabulkách byla jen ve zkrácené verzi. Museli jsme tak kombinovat naše znalosti a různé tabulky – prostě hrůza. Nakonec jsme se ale nevzdali a podařilo se nám odevzdat ještě asi šest dalších úloh.

Po vyhlášení výsledků, kde jsme se bohužel neumístili mezi nejlepšími týmy, jsme dostali řešení jednotlivých úloh. Teprve tehdy jsme zjistili, kde jsme dělali chyby. Když jsme se dívali na další příklady, které by nás čekaly, naše zděšené výrazy mluvily za vše. Vypsaná celá řecká abeceda, výpočty přes celou stránku, kombinování vzorců a podobné „radosti“.

Takže pokud máte hodně volného času a jste zapálení fyzici, můžete se podívat na poslední příklady na stránkách Fyziklání (i když to úplně nedoporučujeme).

Nakonec jsme si byli vyzvednout diplom, který nás velmi příjemně překvapil. Dvacáté místo bylo mnohem lepší, než kdokoliv z nás očekával.

Zpáteční cesta už byla jen ve znamení relaxu a hraní her ve vlaku. Samozřejmě jsme se také bavili o tom, co bychom mohli příště udělat lépe – ale to asi řeší každý tým. Na hlavní nádraží jsme dorazili kolem šesté hodiny večer.

Na závěr bychom rádi poděkovali paní profesorce Lence Sekaninové, která nás doprovázela a věřila nám.

Antonín Horák

Marek Růžička

Tobiáš Chocholatý

Jan Cenek

Kryštof Havránek (autor textu)

(SXA a SXB)

<< Zpět na přehled článků