rodině spoluzakladatele pražské továrny Koh-i-noor. Po krásných letech prožitýchv prvorepublikové éře je záhy po rozpoutání první světové války s celou svou rodinou a s manželem, právníkem Rudolfem Margoliem, odvezena do lodžského ghetta. Na pozadí jejích vzpomínek a archivních záběrů ožívají hrůzné zážitky z pobytu v ghettu i z následné deportace do Osvětimi, kde je od své matky nadobro oddělena nechvalně proslulým doktoremJosefem Mengelem. Na rozdíl od členů její rodiny se jí podařilo díky odvážnému útěku z tábora Bergen-Belsen přežít. Po návratu do Prahy se pak šťastně shledala i se svým podobně zázračně přeživším manželem. „Po této zkušenosti jsme měli pocit, že náš život nepatří jen nám, že nemůžeme žít jen sami pro sebe,“ říká paní Heda na vysvětlenou, proč její manžela mnoho dalších intelektuálů propadlo po skončení druhé světové války ideám komunismu. O zvrácenosti komunistického režimu se její manžel přesvědčil počátkem 50. let, kdy bylv důsledku stranických čistek a „tažení proti sionismu“ v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu smrti. Z Hedy Blochové se rázem stala manželka „zrádce lidu“ a „vnitřního nepřítele“, přišla o práci a ocitla se se svým dítětem ve velké izolaci. Přátelé a známí se jí zestrachu raději vyhýbali. Ponižování, diskriminace a rozčarování ze vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ji nakonec dovedly až k emigraci. Do své vlasti se natrvalo vrátila až v polovině 90. let, kdy zároveň do českého jazyka přeložila z angličtiny a němčiny díla Johna

Steinbecka, Alfreda Zweiga či Raymonda Chandlera.