V rámci výuky předmětu Základy společenských věd a semináře ze ZSV se studenti účastní různých akcí.

Stránka je v neustálém vývoji, zde je přehled některých našich aktivit:

• Soutěž EUROPANOSTRA  a EuropaSecura
• Spolupráce s Amnesty International a Nesehnutím
• Spolupráce s programem Street law
• Výchova k lidským právům
• Besedy se zástupci občanů 
• Příběhy bezpráví
• program Soudci do škol
• návštěva pravoslavného chrámu
• návštěva kanceláře Veřejného ochránce práv
• aktivity s uprchlíky
  

Jednotlivé akce probíhají v průběhu celého roku a budeme postupně doplňovat bližší informace.

Aktivity evropské integrace

Ve dnech 24.-27. 11. proběhlo v Pardubicích zasedání Evropského parlamentu mládeže pod záštitou předsedkyně poslanecké sněmovny parlamentu České republiky Miroslavy Němcové.  Tohoto, v pořadí již osmého, Českého fóra se již tradičně zúčastnili studenti našeho Gymnázia. Konkrétně studenti septim:  Václav Huk, Marek Navrátil, Kateřina Zabloudilová a studentky sext: Markéta Skopalová a Lucie Salyková.

Delegáti z celé republiky debatovali nad aktuálními politickými tématy. Celá akce proběhla v anglickém jazyce a rozvíjela komunikační, vědomostní a jazykové dovednosti studentů.

 Naši studenti se dále také zapojí do Národní výběrové konference, která proběhne v únoru a nabídne možnost postoupit na zahraniční zasedání této celoevropské organizace.

Odpoledne pro uprchlíky

2011:

V úterý 6. XII. 2011 uspořádali studenti septim odpoledne pro děti uprchlíků. Kromě studentek a studentů S-ZSV septim se na realisaci podílel i osvědčený tým pedagogů, jmenovitě prof. M. Pešková (výtvarné dílny) a Prof. J. Vybíral (tělocvična). Zprávu připravujeme.

Výtvarná dílna

2010:

Již tradičně v prosinci (3. XII. 2010) na naši školu přišly děti uprchlíků, pro které byl připraven odpolední program završený návštěvou Mikuláše. Letos se na organisaci celé akce podíleli zejm. studenti sexty A, z vyučujících nám pomohli zejm. prof. Pešková (výtvarná dílna) a prof. Hanzelka (tělocvična). Akce byla připravena ve spolupráci s organisací SOZE.

Příběhy bezpráví

2011:

Další ročník Příběhů bezpráví a film Nikomu jsem neublížil. Host: PhDr. Libor Svoboda, Ph.D. z Ústavu pro studium totalitních režimů. Zprávu připravila Pavla Tefelnerová (SEPT A):

Dne 29.11.2011 se na naší škole již pošesté uskutečnilo promítání dokumentárního filmu v rámci vzdělávacího programu: Jeden svět na školách -  Příběhy bezpráví.

V rámci tohoto projektu, který se snaží studentům přiblížit problematiku novodobých dějin, jsme zhlédli kontroverzní dokument Pavla Křemena: Nikomu jsem neublížil. Jak je možné z názvu předpokládat, zabýval se tématem bývalých spolupracovníku Státní bezpečnosti. A to ojedinělým způsobem – totiž zprostředkovanou výpovědí bývalých agentů jednoho z „hlavních nástrojů komunistického teroru“. V některých z nás vyvolaly jejich příběhy pochopení – vydírání, strach o rodinu, přátele… to všechno patřilo k povoleným praktikám používaných k „náboru“ do této organizace. A jak jeden z bývalých agentů s odstupem času poznamenal: „Každý přece není hrdina, aby dokázal odmítnout!“ s následujícím dodatkem: „Nikomu jsem tím přece neublížil!“ A s touto poslední větou nastává chvíle, ve které se například můj názor odklání od názoru většinového a vyvolává ve mně spíše znechucení,  než-li pochopení.

Ze svého pohledu si dokážu představit, že ne každý měl tu sílu odmítnout tuto spolupráci. A rozhodně muselo být rozhodnutí o přijmutí/odmítnutí této spolupráce o to těžší, když nerozhodujete jen za sebe, ale ovlivňujete jím i Vaše přátele, rodinu… Kdo ví, jak bychom se v této situaci zachovali my, kteří si vytváříme názor na tyto osoby z teplé školní lavice s jistotou, že nás za naše názory a myšlenky nikdo zavírat do vězení nebude.

Co  mě však zvedá ze židle je tvrzení „Nikomu jsem přece neublížil.“ Místo této věty bych čekala spíše omluvu lidem, které mohli poškodit. Nikdy přece nemohli vědět, která drobná informace této organizaci pomohla. Netroufám si soudit (a ani na to nemám právo), zda-li tito lidé pochybili. Kdo ví, co by se stalo s jejich blízkými, pokud by spolupráci nepodepsali. Určitý podíl viny podle mě ovšem nesou. A ten by měli přijmout a omluvit se za něj. A tu jsem bohužel ani v jednom případě nezaznamenala. Namísto toho samé výmluvné fráze a sklopené oči.

A celá tato situace je ještě smutnější, když si uvědomíme, že tento způsob nahlížení bývalých agentů na svou spolupráci s StB patří ještě k těm lepším. Jako ukázkový příklad toho „horšího“ vypořádání se s vlastní minulostí po celou dobu dokumentu sloužil jeden výše postavený příslušník StB, jehož přístup by se dal nejlépe vystihnout jeho poslední větou. Tou byla odpověď na otázku: „Jak byste zhodnotil Vaši bývalou spolupráci s StB?“, která zněla přibližně následovně: „Já bych tuto spolupráci zhodnotil určitě kladně, mě tato práce velmi bavila a naplňovala a mrzí mě, že v ní už nemůžu pokračovat…“. Zde zřejmě komentář není potřeba.

Ať už v nás dokument vyvolal pocit jakýkoli, málokoho zřejmě nechal chladným.

V následné diskuzi nám historik Libor Svoboda objasnil některé další principy fungování Státní bezpečnosti. Následně i někteří z Nás využili možnost konfrontace svých dojmů a myšlenek s ostatními. Nedotčeným nezůstalo ani téma: známé osobnosti a jejich spolupráce s StB.

2010:
 

 Zprávu připravila studentka Vendula Kolaříková (spt A): 

 V jednu hodinu po poledni se v učebně č.305 shromáždili studenti septim a oktáv, aby zhlédli film režisérky Jany Chytilové, věnující se pražské rockové kapele, která patřila mezi hlavní protagonisty československého hnutí undergroundu v letech 1968 až 1988 a inspirovala vznik mnoha dalších undergroundových kapel. Řeč je samozřejmě o avantgardní skupině The Plastic People of the Universe, která se v 70. a 80. letech ocitala nedobrovolně v opozici proti komunistickému režimu v Československu a byla už od počátku komunistickému režimu trnem v oku. "Plastici" se totiž odmítali účastnit veřejných přehrávek v rámci cenzurní praxe. Začalo tak zatýkání, výslechy a věznění nezávislých muzikantů. Po monstrprocesu s „Plastiky“ se začala formovat občanská iniciativa Charta 77. Dokument Jany Chytilové ukazuje, jakou roli může plnit hudba v procesu ustavování svobody v totalitním státě.

Po 74 minutách filmu, kdy se studenti dozvěděli o PPU základní informace jako o hudebním tělesu, jako o  hnutí, jehož vztah k režimu vedl k zatýkání a věznění jejích členů, o jejich zahraničních vazbách a známosti s disidentem a bývalým prezidentem České republiky Václavem Havlem, následovala diskuze s básníkem Vítem Slívou.

Brněnský spisovatel vyprávěl studentům historky ze svých studentských i pozdějších let, které dobře demonstrovaly situaci v Československu před Sametovou revolucí, a nakonec nechal po třídě kolovat několik svých samizdatů (vydávání zakázané literatury nebo literatury zakázaných autorů).

V tuto chvíli beseda končí, pouze pár zvídavých jedinců se dalo s brněnským básníkem do řeči, aby se ho zeptali na další věci, které je zajímaly.

Něco fotografií z projekce a besedy:

Beseda s M. Štefancem

9. II. 2011 od 13.00 na téma Náhorní Karabach.

 Zprávu připravila V. Bordásová, sept. B.

Ve středu 9. února měli studenti septim možnost zažít seminář ze základů společenských věd tak trochu v jiném duchu. Na naše gymnázium totiž zavítal pan Milan Štefanec, cestovatel a odborník přes jižní Kavkaz, který obohatil tuto dvouhodinu o přednášku, ve které studentům přiblížil současnou, pravděpodobně prozatím neřešitelnou, situaci v kavkazských zemích, důvody vzniku problémů i jejich následky.

            V první části semináře studenti zhlédli několik dokumentárních snímků ze zemí Arménie a Ázerbájdžánu, kde byly uvedeny postoje a názory obyvatel těchto zemí k problematice. V druhé části se chopil slova pan Štefanec, jehož cílem bylo vtáhnout studenty do diskuze o návrzích řešení stavu na jihu dnešního Kavkazu. Poslední minuty semináře vyplnilo zodpovídání dotazů studentů panem Štefancem, který se neváhal podělit i o nemálo zajímavých zkušeností a zážitků ze svých cest.

Jeden svět na školách

Ve středu 23. III. 2011 se studenti septim zúčastnili filmové projekce v rámci festivalu Jeden svět na školách . Zpráva se připravuje.

Shlédli jsme dva filmy - Stalin. Proč ne? a film Svobodné jeviště.

Ze stránek festivalu synopse k filmům:

 Stalin. Proč ne?

Kiril Sakharnov / Rusko / 2010 / 14 min.

 „Kdys volnost jak slunce nám zářila v dáli, k ní veliký Lenin nás bouřemi veď; a věrnosti lidu vždy nás učil Stalin, nás učil jít v práci i hrdinství vpřed.“ Tento výňatek ze sovětské hymny z roku 1943 zdobí zdi jedné moskevské stanice metra. V roce 2009 byl nápis obnoven v rámci nákladné rekonstrukce. Autoři dokumentu se rozhodli zjistit, co si o tom myslí řadoví Moskvané. V náhodné anketě se ptali lidí, jaký mají názor na postavu Stalina. „Stalina můžeme vinit z jediného, a sice že po sobě nezanechal nástupce,“ dozvídají se mimo jiné. Snímek na jednu stranu prozrazuje, že někdejší sovětský diktátor se v Rusku dodnes těší kultu osobnosti. Zároveň však ukazuje, že část ruského obyvatelstva si uvědomuje, kdo Stalin opravdu byl a kolik nevinných lidí bylo za jeho vlády v politických procesech popraveno.

Svobodné jeviště

  Mathew Charles, Albina Kovayova / Velká Británie / 2010 / 30 min.

 Dostat se na vystoupení státem zakázaného běloruského Svobodného divadla není nic jednoduchého. Zájemci o vystoupení jsou pomocí e-mailů a sms zpráv nasměrováni na určité místo na okraji hlavního města Minsku, odkud jsou pak nenápadně odvedeni do malého domku. V „poslední evropské diktatuře“, jak bývá Lukašenkův režim často nazýván, představuje tento domek s malým improvizovaným sálem a partou divadelních nadšenců jedinečný ostrůvek svobody. Snímek zachycuje hlavní postavy divadelního souboru Kolju s Natašou, kteří zasvětili svůj život divadlu, některé členy souboru a jejich každodenní problémy a radosti, ale také neoficiální divadelní školu a její studenty. I když všichni dobře vědí, že každé představení, v němž nekompromisně kritizují Lukašenkův režim, může být jejich poslední, tak ve své práci pokračují. Svou podporu členům divadla vyjádřil mimo jiných známých jmen i dramatik Tom Stoppard, který se zúčastnil také demonstrace před běloruskou ambasádou v Londýně.

Zprávu o projekci pro septimy připravil David Knopp, sept. B:

Skoro hned po příchodu do nevelkého sálu kina Art začalo promítání filmu „Stalin? Why not ?“ . Tento film dokumentoval situaci v Rusku a to na stanici metra, kde byl během rekonstrukce opraven i Stalinův pomník, jak můžete najít v popisu filmu. Tento film nevzbudil takový ohlas jako ten druhý, ale také na mnohé z nás zapůsobil.

 Asi všichni, včetně mě, nějak tušili, že „kult“ Stalina a jiných sovětských diktátorů v Rusku stále přetrvává. Ale vidět to na vlastní oči, jak vcelku i mladí lidé mluví kladně o jeho osobě a jeho činech je,  myslím, pro každého silný zážitek.

Druhý film mě zaujal mnohem víc (obsah viz. Popis filmů). Jednalo se zřejmě o tajně natáčený film, který vznikl působením nějaké tajné nebo zahraniční organizace. Režimu odporující Svobodné divadlo, agenti KGB, nekompromisní cenzura, političtí vězni, potlačování lidské svobody a práv a uzavření nebo přísné kontroly státních hranic, zákaz „amerických (zápaďáckých)“ autorů a muziky. Nepřipomíná Vám to něco? Pro nás je to historie, pro Bělorusko drsná přítomnost. Tento film mi vnutil do mysli otázku: „Jestliže se považujeme za vyspělou společnost a věříme, že propojení evropských i zámořských národů posiluje naši světovou suverenitu, jak můžeme dopustit stejné vykořisťování, které se už v minulosti ukázalo jako „špatné“, a to ne jednou? Bojí se snad v dnešní době národy víc samy o sebe? K čemu je potom ta mezinárodní podpora a všeobecná spolupráce? Kde se stala chyba? Proč s tím nikdo nic neudělá a proč se o tom nemluví?

Celý festival  mi vnukl mnoho otázek, na které chci znát odpověď a myslím si, že mnohé z nás velmi obohatil. Pokaždé když se sami sebe zeptáte, jestli máte na to někomu cizímu dobrovolně pomoct, objevíte kus sebe. Jsem velmi rád, že jsem byl divákem na festivalu Jeden svět.

V pondělí 28. III. 2011 se festivalu zúčastníly i tercie. 

Návštěva pravoslavného chrámu

Ve středu 30. III. 2011 navštívili studenti semináře ze ZSV (septimy) pravoslavný chrám sv. Václava v Brně. Zde nás Mgr. Jozef Fejsak seznámil se základními informacemi k pravoslaví a také se věnoval odpovědím na mnohé otázky.

Zprávu připravil Michal Koláček:

Dne 30. 3. 2011 se před školou vytvořil nenápadný hlouček. Byla to skupinka studentů vedená panem prof. Vojtou čítající přibližně 20 informací chtivých mladých jedinců navštěvujících seminář ze ZSV. Jednou z těchto osob jsem byl i já. Chystali jsme se na cestu do centra města, konkrétně na kopec Špilberk, kde se téměř nepostřehnut nachází Pravoslavný chrám svatého Václava. Po půlhodině cesty veřejnou hromadnou dopravou a krátkým výšlapem jsme se konečně ocitli na místě. Bez okolků jsme vstoupili do budovy a s napětím očekávali příchodu duchovního - Jozefa Fejsaka. Po jeho příchodu jsme se od něj dozvěděli mnoho poučných a hodnotných informací týkajících se především pravoslaví a oblastí toho se týkajících. Pan Fejsak také ochotně odpovídal na naše všetečné dotazy, které, leč jich nebylo tolik, jak by si nejspíše pan Fejsak či pan prof. Vojta přáli (ale bylo - pozn. Vojta), se vztahovaly k nejrůznějším tématům - od otázek na samotnou víru, rozkol křesťanství, názoru na svět, tak i třeba na běžný den duchovního, apod. Na závěr jsme ještě dostali několik informačních letáčků a s panem Fejsakem se rozloučili. Radostně jsme mohli vyrazit do slunného dne s hlavou plnou nově nabytých znalostí.

 Soudci do škol

Ve školním roce 2011/2012 jsme se opět připojili k projektu Soudcovské unie - Soudci do škol. První návštěva Okresního soudu Brno-venkov proběhla v úterý 24. I. 2012.

Ve středu 6. IV. 2011 studenti septim navštěvující seminář ze ZSV v budově Okresního soudu Brno-venkov absolvovali seminář v rámci programu Soudcovské unie Soudci do škol. Dvě soudkyně civilního a soudce z trestního úseku (zároveň tiskový mluvčí soudu) nám představili práci soudce a také odpovídali na otázky studentů (např. na témata rozvodu, přísnosti trestů atp.).

Zpráva od Šárky Gilarové:

Ve středu 6. dubna měli studenti septim možnost navštívit Městský soud v Brně v rámci semináře ZSV. Během hodiny a půl mělo proběhnout seznámení se systémem soudů v ČR, prací soudů a soudců a následné dotazy.

Besedě předcházelo vyplnění dotazníků, ve kterých soudci zjišťovali nejen naše znalosti v oblasti soudů, ale i co bychom rádi během návštěvy slyšeli, co by nás zajímalo apod.

Po příchodu na městský soud, následné kontrole a obdivování nové budovy soudu jsme byli vyzváni ke vstupu do jednací síně č. 43. Tam nás čekaly dvě soudkyně z civilního úseku a jeden soudce z trestního. Posadili jsme se tak do části pro veřejnost a beseda mohla naplno začít. Pravděpodobně v návaznosti na odpovědi z dotazníků byla přednáška koncipována „půl na půl.“ V první části nás soudkyně střídavě seznamovaly se systémem soudů v celé ČR a jejich rozdělením. Vysvětlovaly rozdíl mezi občanským a trestním soudním řízením apod. Druhá část byla věnována dotazům. Do těch se již více zapojil soudce trestní, který je současně tiskovým mluvčím brněnského soudu. Otázky byly různého ražení, některé navazovaly na první část (např. jaká je práce justičních čekatelů, jak probíhá samotné řízení, „kde kdo sedí“ apod.), některé byly ze života (věčné téma rozvodů, jak dlouho trvá soudní řízení apod.).

Beseda byla přínosná nejen pro budoucí právníky či soudce, ale pro všechny ostatní. Nyní již víme, že soudit se se sousedem nemusí být taková hrůza, stačí sepsat všechny náležitosti, žalobu odeslat a do měsíce může být po všem.

Závěrem bych soudcům ráda poděkovala za vstřícnost a ochotu, se kterou si přednášku připravili a odpovídali nám na dotazy. Jsem ráda, že jsem se besedy zúčastnila. Děkujeme.

Dopisy v ulicích

 V pátek 27. V. 2011 se naše škola připojí ke kampani Amnesty International Dopisy v ulicích. Studenti septim budou sbírat podpisy v rámci akce 3 minuty stačí a změníte jejich život. Tato kampaň probíhá celorepublikově. Kampaň podpořil např. i Václav Havel.